Sport mám opravdu hodně ráda, moc ráda jsem sportovala už od dětství, když jsem byla asi jako sedmiletá holčička. Tak jsem začala opravdu perfektně jezdit na kole. Vy si možná říkáte, že některé děti jezdí už i jako čtyřleté nebo pětileté děti. Samozřejmě, jenomže já jsem už v šesti letech začala jezdit závodně. Závodně, takhle za mladší ročníky a bylo to prima. Docela hodně mě to bavilo, byla jsem v tom opravdu hodně šikovná. Jenomže později, když už jsem byla starší, tak už mě ta jízda na kole tak moc nebavila. Samozřejmě, že jsem na kole jezdila stále, ale už ne závodně a moji maminku to hodně ranilo a můj otec byl na mě naštvaný, protože už mě viděl někde na olympijských hrách, jak budu závodně dělat cyklistikuMá nějakou silniční cyklistiku. Jenomže já za to nemohu, že mě to nebavilo a nebudu se nutit do něčeho, co mě nebaví anebo nebudu se nutit do něčeho, co už mě nudí a co mě trápí a co už mi úplně pije krev. Potom jsem se dala na plavání, ale také hlavně na basketbal. Basketbal mě začal bavit, a to hlavně kvůli tomu, když jsme se přestěhovali a našla jsem si novou kamarádku. Bylo to na střední škole, ona tam také byla nová, byla tam nová asi měsíc a potom už jsem přišla já, tak jsme se jako nové holky na střední škole daly do kupy a ona právě hrála basketbal. Sice ne závodně, ale hrála ho takhle rekreačně, ale opravdu hodně často. Téměř každý den, a když jsem viděla, že je to opravdu zajímavá a kvalitní hra, tak jsem si řekla, proč bych tohle taky nemohla hrát? Našla jsem si brigádu a potom jsem si koupila různé vybavení na basketbal, a to včetně opravdu kvalitního a krásného basketbalového míče. Řekněte mi, co je víc? Mít radost ze sportu anebo se nutit do nějakého sportu, který vás nebaví jenom kvůli tomu, abyste udělali radost rodičům? Jsem ráda, že dělám to, co dělám.