Představte si, že se potkají dva kamarádi, co spolu sdíleli školní lavici na střední škole, a jeden z nich si začne stěžovat, jaké zažívá peklo v souvislosti s podnikáním. Sotva začal, už jej navštívila kontrola z berňáku, a i když měl všechno v pořádku, byl to pro něj takový stres, že strávil týden v posteli s žaludeční nevolností, když mu byl diagnostikován úbytek magnézia v organismu. Další problémy začaly koncem roku, kdy se od někoho z ulice dozvěděl spoustu pomluv, že prodává kradené zboží, a že dokonce nutí pracovat nezletilé děti. Z rozhovoru vzešlo najevo, že dotyčný si ihned v začátcích podnikání nahlásil sídlo firmy v místě svého bydliště, kde jej všichni dobře znají, a navíc se v rozhovoru na ulici před někým zmínil o detailních plánech a vizích svého podnikatelského záměru.Toto je jeden z příkladů, kdy dokáže lidská závist natropit tolik zla, že se lidé kvůli tomu i stěhují. Mnoho nesebevědomých jedinců nedokáže unést, že je někdo úspěšnější, i když nevidí to, co je v pozadí – mnoho práce, píle a osobního snažení. Závistiví lidé obvykle sledují pouze to pozlátko a to ostatní jim uniká. Kamarád, který si tento monolog vyslechl, mu odpověděl jasně a rázně: „Máš tohle zapotřebí?“ Sdělil mu, že on také podniká, že má prozíravě zřízené sídlo společnosti v Praze, a že se nikomu z lidí z malé obec nezmínil o svém životním stylu a podnikatelském záměru. Lidé z ulice o něm neví vlastně nic. A tam, kde nejsou žádné informace, není ani závist.Nekrmte zbytečně „paní Závist“, využijte pražské anonymity, kde vás nikdo nezná, a kde máte navíc k dispozici i zasedací místnost s kuchyňkou a toaletou. V Praze je nahlášeno již tolik subjektů, že se tím výrazně snižuje pravděpodobnost kontroly z finančního úřadu, takže k vám vůbec žádný kontrolor třeba nikdy nezavítá. Některé zdroje uvádí, že pravděpodobnost je tak malá, že to vychází na jednu kontrolu za sto let.