Vzpomínáte si například ještě na své oblíbené hry, které jste hráli, když jste byli malé děti? Pokud ano, tak si gratulujte, protože třeba když se zeptám dnešních čtyřicátníků anebo padesátníků, tak mi vždycky řeknou, že už si to skoro téměř nepamatují, s čím si hráli, když byli malé děti. Podle mého názoru tohle není tak docela pravda. Já si myslím, že lidé by si tohle mohli pamatovat. Já si také pamatuji, s čím jsem si hrála, a to je mi šestatřicet let. Myslím si, že v šestatřiceti letech si ještě každý člověk pamatuje, s čím si hrál, když byl malý. Když jsem se potom ptala své babičky, které je osmdesát let, tak ona mi řekla, že téměř žádné hračky neměla.Tady sice ne téměř žádné, ale prý vůbec žádné hračky neměla. Prý co si nevyrobila z klacíků anebo z nějakých kuliček, tak to prý vůbec neměla. Bylo mi babičky docela líto. Ona sama mi řekla, že měla o šest let staršího bratra, ale že i do školy, musela nosit jeho boty, prý vůbec nic neměli peníze na nové boty. Byli opravdu extrémně chudí. Ale naštěstí si mohli ale hrát s takovými hrami, které se vymyslely, takže prý také občas skákali gumu, ale gumu vždycky museli vrátit domů a měli tak jednu gumu snad na celé období, protože jejich maminka, moje prababička, šila z gumy opravdu hodně často a vždycky s tím popošívala také tepláky a různé kalhoty. A věřte, že i těch tepláků a kalhot nebylo nazbyt. Babička říkala, že si třeba hrála i s kuličkami. S takovýma kuličkami, které si prý sama vyrobila z hlíny a potom je nechala uschnout na slunci. Je to opravdu hrozné, zatímco když vidím, jak dnešní děti si dneska hrají s drahýma hračkami a jak si jich ani neváží, tak v té době to muselo být opravdu hodně kruté a takové velmi smutné. Škoda, že jsem jim dříve nemohla pomoct, jenomže to jsem ještě nebyla na světě. Já si také pamatuji, s čím jsem si hrála jako dítě. Byly to samé plyšové hračky, nic jiného mě téměř nezajímalo.