Už je to nějaký ten pátek, kdy za mnou stále chodí syn a říká, že by si přála na Vánoce PlayStation. Jenomže já stále nevím, jestli mu mám PlayStation pořídit. On jde nyní v září do první třídy a myslím si, že když potom bude mít PlayStation, že se na učení nebude tak moc soustředit. Kdyby třeba ty PlayStationy neměl, že by se na učení soustředil víc, ale můj syn je zase opravdu hodně hyperaktivní. Je stále doma, někdy běhá a neví ani co má dělat. A tak jsem si říkala, že když třeba syn bude mít PlayStationy a něčím se zabaví, že bude takový klidnější, protože když jsem se dozvěděla, že on mi i večer oknem utíká, sice máme velkou zabezpečenou zahradu, ale tohle se mi nelíbí. Také jsem si potom říkala, že mu na Vánoce možná koupím PlayStationy, až uvidím, jak se bude učit ve škole. Takže syn se už učí dva měsíce učí doma, i když ještě nechodí ani do první třídy. Jak jsem zmínila, že půjde až v září. Tak už umí číst, psát i počítat. Myslím si, že tohle je dobré, protože syn asi tyto PlayStationy hodně chce. A také jsem se syna ptala, kdo na tuto hru přišel. A on mi řekl, že to má jeho kamarád ve školce. A protože byl syn už několikrát u jeho kamaráda, tak se to synovi asi moc zalíbilo. Také by si přál mít doma PlayStation. I když doma má dost her, má hlavně tedy deskové hry, ale syna spíše zajímají už jednoduše ty technické hry. Mě tohle ale nevadí, jednoznačně je dvaadvacáté století a je logické, že každé dítě nebude úplně stejné, že nikdo nebude takový, jak to bylo třeba před pětadvaceti lety, že to byly třeba jenom samé deskové hry anebo třeba nějaké autíčko maximálně na nějaké dálkové ovládání. Dneska to už něco jiného. Dneska děti chtějí mít hlavně technické věci a takové hry a takovou zábavu, která není ledajaká a myslím si, že PlayStation v dnešní době asi má doma každý. A jak jste na tom vy? Máte také PlayStation?