Naprostá většina lidí dnes k přepravě využívá osobní automobil, a není divu – je to v naprosté většině případů rychlejší a pohodlnější než veřejná hromadná doprava. To však také znamená, že počet aut na našich silnicích neustále narůstá. A ukazuje se, že to bude ještě větší problém, než se na začátku čekalo. Řidiči si to totiž neuvědomují, avšak jejich stále se zvyšující počet působí poměrně znatelné potíže. Tou asi nejdůležitější je fakt, že kapacita silnic přestává stačit. Je tedy nutné jejich rozšiřování a přidávání dalších a dalších pruhů. To samozřejmě jednak není nejlevnější záležitost, zároveň však také znamená zábor stále větší plochy orné půdy či stavebních parcel. Pokud trochu přeženeme, pak za chvíli u nás nebude nic jiného, než silnice. Všichni pak asi chápeme, že o ornou půdu bychom přicházet neměli. S tím souvisí i fakt, že větší množství aut představuje pro silnice také větší zátěž a tedy i rychlejší opotřebení. S tím souvisí i jejich snížená životnost a častější potřeba oprav. To jsou samozřejmě další náklady, ale také další dopravní omezení, což se řidičům z pochopitelných důvodů příliš nelíbí. Pak je tu také otázka parkování. Je jasné, že ne všechna vozidla jsou neustále na silnici. Musíme mít možnost je někde odstavit. Majitelé rodinných domů mají obvykle vlastní garáž. Tu mají někdy i majitelé bytů, není to však pravidlem. Důsledkem je zvyšování parkovacích ploch ve městech, často na úkor zeleně, případně dětských hřišť. A i přes tato opatření přestávají stačit. Došlo to až tak daleko, že Praha na mnoha místech zakazuje parkování těm, kteří nejsou místní. To se však setkává se značným odporem a tento zákaz není zrovna přísně dodržován. Bohužel, dnes není v podstatě vůle tento problém řešit. Jistě, snažíme se vypořádávat s věcmi, které z něj vyplývají. Konkrétní řešení, které by odstranilo základní příčinu, nemáme. Tedy alespoň pokud nechceme porušit základní lidská práva a svobody.